Prosinec 2008

Silvestrovská povídka od Owee

31. prosince 2008 v 17:58 | sakura4 |  pribehy Twilight
je to este k minulemu roku tak som upravila iba cisla 8 na 9

Silvestrovská povídka od Owee

"Tati vážně ti nevadí, že budu u Cullenů?" měla jsem špatný pocit, že ho stále nechávám doma samotného. A navíc tohle měl být náš první společný silvestr.
"Vážně mi to nevadí. A navíc v La Push pořádají silvestrovskou párty a Billy mě pozval, takže bych stejně nebyl doma." zvedl Charlie oči od televize, aby se na mě otráveně podíval.
"Jen si to tam pěkně užij." popřál mi a vrátil se zpět k venezuelské telenovele. Vážně nechápu, co na ní vidí, ale jeho ten program naprosto uchvátil. Nenechal si utéct jediný díl a u každého alespoň jednou propukl v pláč. I když jsem se mu pořád smála, že policajt jako on brečí jako stará bába nad televizním sitcomem, nepřestával sedávat napjatě na podlaze co nejblíž k obrazovce, aby mu neunikla ani sebemenší drobnost.
"Ty taky, a všechny pozdravuj. A jestli uvidíš Jacoba...No radši nic" vzpomněla jsem si na jeho vánoční návštěvu. Šla jsem nahoru do pokoje se převléct, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře.
"Hned tam budu" zakřičela jsem ke dveřím a seběhla jsem po schodech. Jaké bylo moje překvapení, když jsem přede dveřmi spatřila Rosalii.
"Šmarjááá" vyjekla jsem jak jsem se jí lekla. "Teda..ahoj Rose .. umm, co tady děláš?"
"Bells, kdo je to?" zajímal se Charlie, když uslyšel i přes své soustředění jen na telenovelu, jak jsem vykřikla.
"Dobrý den Charlie. To jsem já, Rosalie." předběhla mě dřív než jsem mohla odpovědět.
"Aaa, Rosalie, přijela si pro Bellu?"
"Ano"
"Tak už jeďte, ať na vás dlouho nečekají." Charlie se nás snažil co nejrychleji vykopat z domu, aby měl svůj vytoužený klid na sledování děje.
"Umm Rose proč..." ptala jsem se nesměle, když jsem za námi zavírala dveře.
"Proč jsem pro tebe přijela já? No, to uvidíš.." tajemně se usmála.
'Co asi zase chystají' přemítala jsem.
Rosaliiným červeným BMW jsme byly u Cullenů raz dva. Na první pohled se zdálo, že se uvnitř snad ani nic nechystá, ale už jsem ta jejich překvapení znala.
"Neboj dnes na tebe nikdo nevybafne" mrkla na mě, když prošla kolem mě do domu.
Šla jsem pomalu za ní, připravená na vše. Pohled jaký se mi ale naskytl, když jsem vešla mi vážně vzal vítr z plachet.
Před obrovským domácím kinem, které dostal na Vánoce Jasper, se tísnilo 5 upírů a pofňukávali nad mě už dobře známým programem domova.'Copak úplně všem vysáli mozky mimozemšťané?" napadlo mě když si ani nevšimli, že jsem přišla.
Na sedačku se ani nevešli, a tak Emmett seděl na zemi v tureckém sedu. Zády se opíral o Edwardovy nohy, který si zažraností okusoval nehty. Vedle něj si zrovna kapesníkem utírala slzy dojatá Esme a podávala další z krabice, kterou měla připravenou v klíně, Alici a Jasperovi, aby si i oni mohli utřít slzičku. Emmett popadl jeden kapesník a hlasitě se do něj vysmrkal. Rosalie přišla ke mně, a prstem mi lehce přitlačila do dolní čelist. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že na ně zírám s otevřenou pusou.
"Všimla jsem si, že i Charlie té kravině propadl. Vážně nevím co se to s nimi děje. Takhle to tu teď vypadá pořád." zavrtěla nechápavě hlavou. "Už mě to ale začíná štvát. Emmett už tak se všemi těmi svými výmysly na mě neměl skoro vůbec čas. A teď..." zatvářila se mučednicky, až jsem jí litovala.
"A kde je Carlisle?" snad alespoň on zůstal normální.
"Ááále. Snědl nějakého nemocného jelena a teď tráví většinu času rozhovory se záchodovou mísou." ušklíbla se na mě. V tu chvíli zazněl z televize poslední tón endingové písničky a skupinka zhypnotizovaných upírů se jako mávnutím kouzelného proutku začala navracet do reality.
"Sakra! Úplně jsem zapomněla na Bellu" vyskočila Alice Jasperovi z klína a rozběhla se dveřím.
"Ummm.. Alice?" ozval se za ní Jasper.
"Co je?!" vyštěkla na něj. Až pak si všimla jak se nenuceně opírám o zeď v rohu místnosti spolu s Rosalií.
"Jéééé Bello. Rose ty jsi ji přivezla?" podívala se na ni vděčně.
"Jo. Viděla jsem, že jinak by se toho nedočkala." mrkla na ni Rose. Všechen vděk byl v tu ránu pryč.
"Bello. Jsem tak ráda, že tu budeš dnes s námi" pohladila mě po tváři Esme.
"Jsem taky moc ráda." usmála jsem se na ni na oplátku.
"Bells pojď. Musím ti něco ukázat" mávl na mě Edward u úpatí schodů. Rozběhla jsem se za ním a chytla ho za ruku, jak mě táhl do svého pokoje.
"No tak co mi chceš ukázat?" ptala jsem se zadýchaně, jakmile za námi zavřel dveře. Otočila jsem se na něj zrovna ve chvíli, abych viděla jak na mě skočil. Dopadli jsme na koženou pohovku.
"To jsi mi chtěl ukázat, že si se zlepšil ve skákání na lidi?" snažila jsem se od něj odtáhnout, ale jeho paže mě pevně držely.
"Ne, to byl jen trik, abych tě vylákal sem" v hrozivém úsměvu se zableskly jeho bílé tesáky.
"Chyběla jsi mi." políbil mě do vlasů."
"Vážně? Ani jsem si nevšimla. Myslela jsem, že ti vystačí Eugelia" utahovala jsem si z něj. To jméno jsem zaslechla doma jednou při večeři, když se z televize ozívalo: Eugelie!Ó Eugelie Chosé nepřijel! Uraženě se ušklíbl a začal ze mě stahovat oblečení.
"Eugelie je krásná, ale na tvou krásu nemá.." vydechl mi do tváře. Chtěla jsem se mu poddat, ale najednou se rozletěly dveře a dovnitř vtrhl Emmett v kostýmu. Měl na sobě minišaty ala Karkulka, vlasy svázané červenými mašlemi do dvou maličkých culíčků, v jedné ruce držel košík a druhou z něj rozhazoval konfety do všech stran.
"Emmette.." zavrčel Edward.
Emmett zastavil své hupsání po pokoji a sladce se na nás usmál: "Nejdu nevhod?" I přes všechno rozčilení se Edward musel nad svým mladším ztřeštěným bráškou usmát. Po chvíli se za ním přiřítila Alice. Ta měla na sobě hnědý smoking s kalhotami s nažehlenými puky. Nad ústy měla pečlivě načesaný knír, vlasy měla schované pod černou buřinkou a v pravém koutku úst měla doutnající dýmku. Za pasem zastrčenou obří lupu.
"Sherlock Holmes jméno mé." pronesla chraptivým hlasem a všechny si nás prohlédla zkoumavým pohledem.
"Hej ,ty pako!" praštila zničehonic Emmetta do ramena, který se na ni poťouchle usmíval.
"Auu za co..?" zakňučel.
"Proč nemáš ten kostým, co si dostal k Vánocům??" praštila ho znova.
"Uvidíš" usmál se tajemně nejdřív na ni a pak i na nás.
"To budete mít všichni převleky?" podívala jsem se na Edwarda. Jen přikývl hlavou a v očích mu zajiskřilo.
"Ale já nic ne.." sklopila jsem hlavu, ale než jsem to stihla doříct Emmett mě chytnul pod loktem a stahoval mě z gauče.
"Neboj něco jsem ti nachystal" mrkl na mě. Trochu jsem znejistěla. Kdoví do čeho mě bude chtít navléct. Dotáhl mě do svého pokoje a zmizel. Za okamžik stál znovu u mě. Jakmile jsem uviděla kostým, všechna nejistota zmizela. Usmíval se na mě šibalsky a já mu ten úsměv oplácela. Vybral mi dokonalý převlek.
"Tak co líbí?" mrkl na můj odraz v zrcadle, když jsem se hodnotila. Nejen že to byl skvělý nápad, ale dokonce mi i skvěle padnul.
"Díky Emmette." vrhla jsem se kolem krku dojetím. Jemně mě odtáhl, jen pro jistotu, a zazářil oslnivým úsměvem.
"Dnes nejsem Emmett. Jsem Karcoolka" zdůraznil hlavně to cool. Políbil mě na líčko a odhopsal pryč. Ještě chvíli jsem zkoumala sama sebe a pak se vydala za ostatními. Dole byla místnost osvětlená jen lampami, které nestále měnily barvu. Jakmile jsem stanula na schodech zjevil se Emm..tedy Karcoolka vedle mě a strčil do mě ,abych se zatím schovala za roh.
"Ehm Ehm... odkašlal si, aby mu ostatní věnovali pozornost.
"Bytosti z jiných i z tohoto světa, z dávné historie i současnosti, představuji vám všem Hraběnku Isabellu Dráculovu." vystoupila jsem na světlo. Ozval se radostný tleskot a pískot.
"Hraběnko, smím vás doprovodit dolů?" nabídla se malinko přerostlá Karcoolka a na odpověď nečekal. Pod schody už čekal Edward. V první moment jsem netušila, kdo to je, ale pak se objevil můj oblíbený úsměv a záhada byla pryč. Měl na sobě takovou paruku po stranách upravenou do ruliček a vzadu svázanou sametovou stuhou do copu. Krajkovanou košili, úzké kalhoty ke kolenům a bílé punčochy. Jestli jsem mohla typovat tak styl rokoko.
"Giacomo Girolamo Casanova." sklonil se a políbil mnou ruku. Vypadalo to tak graciézně, až jsem na moment zapomněla, v kterémže století to žijeme. "Ale můžeš mi říkat Casanovo" mrkl na mě a vystřídal Karcoolku po mém boku.
"Sluší vám to hraběnko." zašeptal obdivně,když si mě prohlížel. Měla jsem dlouhý černý plášť zapnutý na jeden knoflík a pod ním byly vidět krátké kožené rudočerné šaty bez ramínek. Vlasy jsem měla divoce rozpuštěné okolo obličeje. Ale Emmett myslel na všechny detaily. A ten detail do teď nebyl odhalen.
"Děkuji" pronesla jsem způsobně a usmála jsem se na něj. Když uviděl upíří zuby v mých ústech, dal se do dunivého smíchu. V místnosti tiše hrála hudba, kterou narušovaly příjemné hlasy ostatních. Lampy poskytovali pouze skromné světlo, takže pro mé oči bylo nemožné spatřit někoho, kdo stál víc než metr ode mě. Počkala jsem, až se Edward trochu uklidní.
"Mohl by jste mne jít seznámit s ostatními, Casanovo?" začínala jsem se vžívat do role.
"Bude mi ctí, Hraběnko." setřel si poslední slzu, které mu při tom smíchu vytryskly, a nastavil mi rámě.
Po pár vteřinách jsme narazili na dva další členy rodiny.
"Bond.. James Bond" otočil se ke mně k mému překvapení Carlislea. Měl typický james bondovský kvádr, blond vlasy sčerněné a nagelované dozadu.
"Cleopatra II. Královna Nilu." představila se Esme ve svém bederním rouchu. Neznat ji předtím, vážně bych z fleku uvěřila, že Cleopatra ožila. Ale nejen jí také Carlisleovi s jeho nalestěnými polobotkami,stejně jako Edwardovi s jeho vybranými způsoby.
"Hraběnka Isabella Dráculova." představila jsem se a ukázala jim svou upírskou pýchu v krátkém úsměvu.
"Giacomo Girolamo Casanova." dodal Edward.
"Nedáte si něco k pití Isabello?" zeptal se nenuceně Casanova.
"Ráda" vedl nás ke stolu s občerstvením, které stejně nikdo jiný jíst nebude a naléval mi punch, když k nám přišli i ostatní. Karcoolku s Sherlockem už jsem poznala, ale další dva kostýmy mi byly neznámé. Teda ten jeden mi přišel povědomý, ale nevěděla jsem odkud, dokud jsem ho neviděla zblízka.
"My už se známe" kývla jsem hlavou ke Karcoolce a Shelockovi. "Ale vás jsem doposud nespatřila." tahle hra mě vážně začala bavit.
"Želva ninja" představil mi Emmett svou manželku a přítelkyni a nyní i želvu, Rosalii. Ta měla na sobě ten kostým, který jsme s Alicí koupily Emmettovi k vánocům. Později jsem se dozvěděla, že to celé byla sázka. Jinak by šel jako želva on a ona jako Karcoolka.
"Nový rok 2009" přitáhla k nám Alice Jaspera. Ten měl na nohách rudé ženské punčochy, pravou ruku měl provlečenou 2 a levou 9. Nuly měl na těle. On i Rose se tvářili poněkud sešle. Protože oba se stali oběťmi sázky. Slyšela jsem jak Edward zadržuje smích a sama se sebou jsem měla taky celkem dost co dělat.
Pak James Bond zacinkal na sklenku, abychom se zklidnili. Cleopatra nám každému podala skleničku se šampaňským a Carlislea mohl začít projev.
"Pár minut zbývá a my jsme prožili další krásný rok našeho, ne všech, "usmál se na mě" svého věčného života. Zažili jsme spolu mnoho radostných chvil, stejně jako chvil smutku, bolesti a sebeovládání. Tento rok jsme ovšem získali velmi cenný přírůstek do rodiny, za který se budeme prát s nasazením vlastního života. Pozvedněme tedy číše a společně připijme novému roku 2009."

Veselé Vánoce Bello!

23. prosince 2008 v 21:57 | sakura4 |  pribehy Twilight




Veselé Vánoce Bello!


"Edwarde! Už s tebou nepromluvím, jestli zakopnu a rozbiju si hlavu!!!" vyhrožovala jsem svému smějícímu se společníkovi. Edward věděl, že blafuju. Uvázal mi přes oči černý šátek a bezpečně mě usadil do svého auta. Tušila jsem, že jedeme k němu, proto jsem naprosto nechápala, proč musím mít zavázané oči... Edward celou cestu sršel výbornou náladou. Užíval si toho, že nevidím a kradl mi polibky.
"Víš, že jsi roztomilá, když nevíš, co se bude dít?"
"Vážně?" odpověděla jsem mu. Jeho smích byl nakažlivý. Musela jsem se smát sama sobě. Podle toho, kolik jsem od Edwarda dostala něžných polibků, řekla bych, že vůbec nesledoval silnici, ale cítila jsem se naprosto bezpečně. Můj bůh byl dokonalý řidič.. Auto zatočilo a pod koly zapraskal štěrk. Byla jsem si naprosto jistá, že jsme u Cullenů. Edward zastavil a vesele oznámil: "Jsme tady!" Vyskočil z auta a okamžitě stál u mých dveří a pomáhal mi vysednout.
"Už si můžu sundat ten šátek?" začala jsem být netrpělivá. Edward mě laškovně polechtal na tváři, otočil se mnou o 180 stupňů a rozvázal uzel na šátku. V první chvíli jsem neviděla nic. Tma se tady dala krájet. Potom Edward zavolat "Teď!" a celý dům se rozzářil tisíci barevnými světýlky. Stála jsem tam s otevřenou pusou a zírala na tu neuvěřitelnou scénu. Stěny domu byly úplně překryty blikajícími řetězy. Ze střechy na mě mával Santa Claus - Carlisle. Seděl na saních tažených soby. Kolem domu poskakovali dva skřítci v zelených oblečcích a červených botkách s rolničkami. Jasper a Emmett byli na skřítky neuvěřitelně velicí. Musela jsem se smát, jak ty dva kolosy ladně poskakují a rozhazují kolem sebe zlaté penízky. Edward se svíjel vedle mě. Sotva se držel na nohou.. Po baletním vystoupení se objevily tři víly. Mávaly kolem sebe kouzelnými hůlkami a byly nadpozemsky krásné. Rosalie vypadala jako vždycky dokonale. Bílá lehounká tóga jí padla jako ulitá. Esme měla zlaté třpytivé šaty a vesele se na mě usmívala. Alice, celá v modrém, ke mě ladně přitančila a způsobně se uklonila: "Vítám tě ve Vánočním království, Bello!" V očích se mi objevily slzy dojetí. Byla jsem šťastná, že jsou moji přátelé. To všechno připravili jenom pro mě. Jednoho po druhém jsem objala a poděkovala jim. Esme mě mateřsky pohladila po vlasech a zavelela: "Všichni dovnitř! Pojď Bello. Máme pro tebe připravený punč a občerstvení.." Edward se na mě usmál tím svým neodolatelným pokřiveným úsměvem, chytil mě do náruče a vnesl do domu. Ještě před dvěma lety by mě nenapadlo, že prožiju tak příjemné Vánoce. Každý den jsem děkovala svému nápadu odstěhovat se do Forks...
Přesně podle očekávání se pod pojmem občerstvení skrývala královská hostina. Stůl v kuchyni se prohýbal pod tíhou vybraných pochoutek. Bylo tam všechno, na co si člověk vzpomene. Sladké, slané, kyselé, kořeněné, ovoce.. Tolik jídla bych nesnědla ani za měsíc...
"Esme vy mě chcete asi zabít jídlem, že?" ohodnotila jsem to. Všichni se zasmáli. Věděli, že žertuji.
"Nemusíš to jíst hned. Můžeš si něco nechat i na potom. Jsem domluvený s Charliem, že tady budeš až do rána.." potutelně na mě zamrkal Edward. Celá jsem se zatetelila štěstím. Budu s Edwardem a jeho rodinou celou noc.. Největší dárek, co jsem si přála, jsem dostala. Edward mě pohladil po ruce a naklonil se, aby mi uštědřil jeden z těch jeho omračujících polibků. Při doteku jeho rtů se mi zastavilo srdce. Po chvíli znovu naskočilo a klopítavě se rozběhlo. Edward se s obavou odtáhl. Podívala jsem se rychle kolem nás. Byli jsme sami.
"Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se překvapeně.
Edward mi odhrnul vlasy z obličeje: "Šli se převléknout do něčeho normálnějšího.." Jako na zavolanou se ve dveřích objevil Emmett. Zelený skřítkovský úbor vyměnil za jeansy a tričko se Santou, ale červené boty s rolničkama si nechal. Jeho hlavu zdobily sobí rohy. Edward se pobaveně zašklebil: "Jak vidíš Bello, Emmett pojem něco normálnějšího nezná.." Emmett vesele zadupal, až rolničky zachrastily a s všeobjímajícím úsměvem zmizel v obývacím pokoji. Přidali jsme se k němu. Ostatní už seděli na pohovce a přepínali dálkovým ovladačem Hi-Fi věž. Přeli se o to, jakou pustit koledu. Emmett tancoval uprostřed místnosti a právě když jsme vcházeli, spustil: "Rolničky, prdlačky, Santa je pako.." Dál se nedostal, protože ho Rosalie praštila až to zadunělo a odtáhla ho k sobě na pohovku.
"Promiň Bello." snažila se mi při tom omluvit. Mávla jsem nad tím rukou. Všichni jsme znali Emmetta a měli jsme ho rádi.
"Copak chceš dělat, Bello? Chceš se dívat na pohádku, nebo si zazpíváme nějaké koledy?" zeptal se Carlisle. Pak si všiml Emmetta, jak se znovu nadechuje. "Ne, tu tvoji ne Emmette!!" Rosalie zakročila a ucpala Emmettovi rukou pusu: "Ticho budeš!!" zavelela.
Musela jsem se neustále smát. Už si ani nepamatuju, kdy jsem se tolik nasmála. Čas ve společnosti Cullenů rychle utíkal. Hráli jsme Monopoly. Edward neustále k velké nelibosti ostatních vyhrával. Bezostyšně jim četl myšlenky a vždy věděl, co mají v plánu.. Obral mě o všechny pozemky. Za každou ztrátu jsem však získala polibek, takže mi to vůbec nevadilo. Nestranný pozorovatel by nepoznal, že sedím v domě plném upírů..
Odbila půlnoc a Edward usoudil, že zábavy bylo pro dnešek dost a je čas jít spát. Rozloučila jsem se s ostatními a popřála jim dobrou noc, i když jsem věděla, že spát ani jeden nepůjdou. Edward mě vynesl do svého pokoje. Překvapilo mě, že místo koženého gauče jsem spatřila prostornou postel. Podívala jsem se na něho se zdviženým obočím. Nevinně se na mě pousmál: "To je pro tvé pohodlí.. Na gauči by se ti moc dobře nespalo.."
Osprchovala jsem se a oblékla si pyžamo, které na mě čekalo v koupelně. Bylo z příjemného měkkého materiálu a vonělo jemnou levandulovou vůní. Edward na mě čekal u dveří do svého pokoje. Vzal mě do náruče a uložil do postele. Připadala jsem si na ní ztraceně, ale pak si za mnou přilehl Edward a já byla v sedmém nebi. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a vdechovala opojnou vůni jeho kůže. Edward mě hladil po zádech a povídal pohádku: "Byl jednou jeden sob. Ten sob žil se svým stádem, které ho mělo rádo, ale milý sob nebyl spokojený. Pořád něco hledal. Toulal se. Až jednou potkal v lese překrásnou dívku. Zamiloval se do ní. Chodil každý den k jejímu domu, aby jí viděl. Jednoho dne si ho dívka všimla. Přišla k němu, pohladila ho a políbila na čumák. Sob se v tu chvíli proměnil v krásného prince. Vzal si dívku za ženu a žili spolu až do smrti. Konec.." "To byla pěkná pohádka... Až na ten konec." zašeptala jsem. "Kdyby byl sob upír, mohl dívku proměnit a mohli spolu žít navěky. Tak jako budeme my dva..." Edward se zašklebil, ale jeho dobrá nálada ho neopustila. Políbil mě na čelo: "Už spi. Ráno budeme brzo vstávat. Čeká nás rozbalování dárků.." Vdechl mi svou opojnou vůni přímo do obličeje. Úplně mě to omámilo. Poslušně jsem zavřela oči a v několika příštích okamžicích jsem usnula.
Probudil mě křik, který se ozýval z chodby. Edward mě postavil na podlahu a otevřel dveře právě ve chvíli, kdy se kolem řítila Alice s Emmettem. Vesele na mě zavolali: "Rychle ospalče! Jdeme rozbalovat dárky!" Než jsem stihla jakkoliv reagovat, chytil mě Emmett do náruče a seběhnul se mnou dolů k vánočnímu stromu, který byl přímo zavalený. Zaskučela jsem..
Alice se ujala rozdělování dárků. Rozbalování doprovázelo radostné výskání. Od Esme a Carlislea jsem dostala krásný náramek z bílého zlata. Musel být hrozně drahý, ale naučila jsem se, že je zbytečné zakazovat jim, aby mi kupovaly tak drahé dárky.. Od Alice, Rosalie, Emmetta a Jaspera jsem dostala domácí kino s obří televizí. "Charlie bude nadšený, až se s tím objevíš doma.." prohlásil Jasper. Způsobně jsem všem poděkovala a podívala se s neblahým tušením na Edwarda. Stál u dveří a v ruce držel mou bundu.
"Doufám, že jsi mi nekoupil to, co si myslím..." řekla jsem. Všichni se zachechtali a potvrdili mi tak moji předtuchu. Edward mi nasadil bundu, chytil mě za ruku a vyvedl před dům. Všichni nás následovali. Venku stálo tmavě modré luxusní auto ovázané obří stříbrnou mašlí.
"Krásné Vánoce Bello!" popřál mi ten, co to všechno měl na svědomí.
"Edwarde... já nemám slov.. Ty jsi mi koupil auto??!"
Edward se andělsky uculil: "To je AUDI. Nechceš si ho vyzkoušet?" Na dotvrzení svých slov mi podával klíčky. Stála jsem tam neschopna pohybu a sledovala jsem své nové auto. Musela jsem přiznat, že se mi moc líbilo.
"Charlie mě zabije, až s ním přijedu domů." rezignovala jsem a vzala si od Edwarda klíče. Edward mávl rukou a sundal mašli, abychom mohli nasednout: "S tím si nedělej starosti. To je vyřešené.."
Nastoupila jsem a nastartovala. Motor úplně tiše naskočil. Opatrně jsem se rozjela. Auto mě poslouchalo na slovo. Rozjela jsem se rychleji a ucítila jsem euforii. Edward navigoval a každou chvíli se starostlivě zeptal, jestli je všechno v pořádku.
"Neměl jsi mi kupovat tak rychlé auto. Teď trp!" poškádlila jsem ho.
Uháněli jsme po prázdné silnici. Zastavili jsme až u našeho domu. V obýváku blikala televize. Charlie sledoval nějaký vánoční pořad. Zaparkovala jsem za jeho policejním autem a vypnula motor. Edward si mě zkoumavě prohlížel. Zrudla jsem pod jeho uhrančivým pohledem. Přitáhl si můj obličej ke svému a něžně mě políbil.
"Užila sis Vánoce?" zeptal se.
"Byly to ty nejlepší Vánoce v mém životě!" potvrdila jsem mu.

Konec

vianoce u Culenovcov

22. prosince 2008 v 21:53 | sakura4 |  pribehy Twilight
kedze sa blizia vianoce tak sem davam poviedku na tema vianoce a je to fanfiction zo Twilight (sumrak). zdroj


,,Sláva už je sníh,jedem na saních,

Kluci křičí,zvonek zní,jenom táta ztich.

Kouká na syna,uši napíná.

Co to slyší v rolničkách?Na co vzpomíná.

Rolničky,rolničky,kdopak vám dal hlas?

Kašpárek maličký nebo děda mráz?

Rolničky,rolničky,co to zvoní v nich?

Maminčiny písničky,vánoce a sníh."



rozcestnik

22. prosince 2008 v 21:48 | sakura4 |  pribehy


čo ak som zly?

9. prosince 2008 v 15:50 | sakura4 |  Twilight

Edward/Bella ;; Love Story

9. prosince 2008 v 15:47 | sakura4 |  Twilight

ine obrazky

6. prosince 2008 v 20:15 | sakura4 |  Twilight

knihy

5. prosince 2008 v 15:12 | sakura4 |  Twilight






nehoda

4. prosince 2008 v 17:09 | sakura4 |  Twilight
tak toto sa mu podarilo

CULLENOVCI

3. prosince 2008 v 16:07 | sakura4 |  Twilight

Edward and Bella

2. prosince 2008 v 15:00 | sakura4 |  Twilight

Edwardové obrazky

1. prosince 2008 v 19:59 | sakura4 |  Twilight
zalúbila som sa do novej knihy a teraz ma vysť aj film. Už som ho videla a odporučam

Toto je Edward Culen možno ho poznate z ulohy v Harry Potterovi kde hral Cedrika
dalsie pod prexom